Určitě jste už od vyučujících slyšeli, že pokud píšete nějaký odborný text, musíte citovat použité zdroje. Platí to nejen u závěrečných prací, ale také u seminárek a esejí.
Kdybyste tak neučinili, dopustili byste se plagiátorství. A za toto pochybení vás může v krajním případě čekat i (návrh na) vyloučení ze studia. Je dobře, že si toho jsou studenti vědomi a že se snaží citovat opravdu všechno a poctivě.
S jakou chybou se při citování setkávám častěji než s plagiáty?
V tomto článku se proto zaměřím na jinou chybu při citování. Jde o chybu, která může významně ovlivnit vaše výsledné hodnocení. A tou jsou souvislé, několika-odstavcové citace, ve kterých studenti využívají jen jeden jediný zdroj.
(Někteří studenti tento špatný způsob citování maskují tím, že napíšou obsáhlý, často i celostránkový odstavec a na jeho konec napíšou zdroj. To je taky špatně a po vizuální stránce je to dokonce ještě horší. Takový text se totiž hrozně špatně čte.)
S touto chybou se nesetkávám jen při čtení seminárek a absolventských prací u nás na VOŠce. Poměrně pravidelně na to narážím i na vysokých školách, kde působím jako oponentka u bakalářských a diplomových prací.
Proč je to špatně?
Vžijte se do pozice čtenáře, který v nějaké závěrečné práci najde na jedné stránce následující text:
Text prvního odstavce. (Semerádová, 2023)
Text druhého odstavce. (Semerádová, 2023)
Text třetího odstavce. (Semerádová, 2023)
Text čtvrtého odstavce. (Semerádová, 2023)
Text pátého odstavce. (Semerádová, 2023)
Myslím, že by to mohlo stačit. Víc odstavců se na jednu stránku obvykle nevejde.
Povězte mi, co si o takovém textu myslíte?
Kromě toho, že jistě oceníte, že autor čerpá z velmi kvalitního zdroje 🙂, tak získáte takový divný pocit. Ten pocit je hned v několika rovinách a možná si i vy položíte tyto otázky:
1. Co je přínosem autora předloženého textu, když celou stranu převzal z jednoho jediného zdroje?
Jako oponentce se mi to nelíbí, protože si autor hodně usnadnil své psaní. Prostě jen převzal text z jiného zdroje (CTRL+C) a bez hlubšího zkoumání a bez většího přínosu ho jen vložil do své práce (CTR+V).
Tím ale neprokázal schopnost zpracovat text za využití odborné literatury. I když může být obsah jako takový správný, stejně za toto zpracování strhnu v posudku nějaké body. (A nejen já.)
2. Co když se ale původní autor mýlí?
Nevýhodou používání ChatGPT je to, že si tento chatbot nedokáže ověřit skutečnosti. Když potom narazí na nějaký dezinformační web, tak tyto informace převezme a tváří se, jako by to byla jediná správná cesta.
Podobně takto vnímám ale i studenta, jehož práci čtu. Nelze mu samozřejmě upřít, že vychází z nějaké recenzované knihy nebo vědeckého článku. Problém je v tom, že na jeden konkrétní problém může existovat více názorů. A ty jiné zdroje mohou ty vámi využité vyvrátit.
3. Nechybí autorovi kritické myšlení?
Nikdy byste neměli přebírat informace jen z jednoho zdroje a vždy byste si konkrétní informace měli ověřovat. Jedině tak se vyhnete tomu, že nepřevezmete nějakou hloupost.
V literární rešerši (teoretické části) by totiž měly být nestranně využity i názory těch autorů, se kterými vy a vámi citovaní autoři nesouhlasíte. Pro ucelený pohled na téma jsou i tyto názory velmi důležité. Minimálně s nimi můžete porovnat výsledky vaší práce.
Co když už to ale takto v práci mám?
Pokud v práci sami citujete více odstavců od jednoho autora, měli byste ve vlastním zájmu rozšířit seznam použitých zdrojů. Netvrdím, že musíte „na sílu“ doplnit každý odstavec o několik dalších citací.
Nemusí být ani vyloženě špatně, když převezmete dva nebo tři odstavce z jednoho zdroje. Při přebírání informací byste ale měli být obezřetní a měli byste čtenáři nabídnout nestranný pohled na vaše téma.
Nestačí uvést zdroj pod několika odstavci jen jednou
Chtěla bych vás ještě ochránit před „neúmyslným“ plagiátem. Pokud čerpáte z jednoho zdroje ve více odstavcích, tak nestačí, abyste tento zdroj uvedli až u toho posledního.
Klamali byste tím totiž svého čtenáře, který by nedokázal rozlišit, co z uvedeného textu jsou vaše myšlenky a co jste převzali od někoho jiného. Oprávněně by se tak čtenář mohl domnívat, že citujete jen jeden odstavec a zbývající obsah je váš.
Autoři by nikdy neměli před čtenářem zatajit, kde jakou část svých podkladů vzali. [Foltýnek, T. a kol. Jak předcházet plagiátorství: příručka pro akademiky, str. 7]
Jaké by bylo asi jeho překvapení, kdyby mu software pro odhalování plagiátů ukázal, že jste převzali celou stranu.
Vyhodnotil by to pak jako plagiát?
Ano, znám případy několika studentů, kteří pak museli své neúplné citování obhajovat před disciplinární komisí. Trochu mě ale uklidňuje to, že pokud jste si pozorně přečetli tento článek, tak to nebude váš případ.
—
Pokud jsem vás tímto článkem zaujala, zůstaňme v kontaktu i nadále. Nechte mi na vás e-mail a já vám pošlu další články o studiu na VOŠ.
Anebo víte co? Podejte si rovnou přihlášku k nám na Kotlářskou a vyzkoušejte si studium na vlastní kůži. 🙂
Budu se na vás těšit.
Lucie Semerádová
1 komentář